Je prý exhibicionistka a nahá se před objektivem už dávno nestydí. Občas se dokonce postaví bez oblečení se štětcem v ruce i za malířské plátno. “Když se do něčeho pustím, nevnímám okolí. A navíc se ukazuji ráda,” vysvětluje Dagmar Jihlavcová, krásná modelka a malířka s duší čarodějnice.

Od patnácti let jste fotila módu, od osmnácti akty… Jak jste se před objektiv vlastně dostala?
Být modelkou jsem si přála odmala a ve skrytu duše jsem byla exhibicionistka. Pak mě jednou oslovila modelingová agentura, absolvovala jsem kurz pro modelky, manekýnky a rozjelo se to.

Stud jste tedy překonávat nemusela?
Úplně v prvopočátku pocity nejistoty byly a moc jsem si nevěřila, ale čím častěji jsem fotila, tím jsem se stávala sebevědomější. Je ale pravda, že stud před foťák nepatří. Dívka se pak na něj příliš soustředí a na fotce je to znát.

Dostala jste se až k aktům, tvoří dnes dokonce většinu vaší práce. Je to hranice, za níž už nejste ochotná zajít?
Do porna bych nešla, tím si člověk jen kazí image.

Řada modelek dnes ale s pornem koketuje…
Asi je to proto, že dnes je vše rychlejší, ty holky jsou pod větším tlakem, je víc konkurence. Ceny za focení aktů jdou dolů, a pokud ta holčina nemá “provařenou” image aspoň mezi fotografy a hrne se hned po výdělku, tak možná skočí rovnou po něčem, co je přece jen lépe placené. Já jsem ale “stará páka”, za nás to bylo jinak. (smích)

Zmínila jste náročnější stránky vaší profese. Co fotografové, dávají najevo, že by vás chtěli nejen jako modelku před objektivem?
Ano, a hodně. A mám i zkušenost, kdy to bylo opravdu hrubé. Naštěstí si ale modelky leccos řeknou, takže většinou jsem byla varovaná. Já jsem suverén a nic takového si nenechám líbit. Stalo se i to, že jsem přiletěla na focení, přihnala se do studia a na dotyčného fotografa rovnou spustila: “Hele, rozdáme si karty, ty se budeš chovat slušně, nebudeš na mě nic zkoušet, a jestli jo, volám klientovi!” Byl dočista vykulenej, zaskočenej, ale klapalo to.

Může si vás někdo najmout jako společnici?
Na to zapomeňte. Je fakt, že kdysi jsem si pohrávala s myšlenkou, jaké to asi je, ale žaludek na to nemám. No, nikdy neříkej nikdy. 100 milionů dolarů, sympatický chlapík, podle mého gusta, to už by člověk přemýšlel… (smích) Nene, člověk se má radovat z maličkostí.

Nemyslím sexuální, myslím do společnosti…
Přiznávám, že před třemi lety jsem měla zkušenost i s doprovodem do společnosti. Dopadlo to podle očekávání, ten chlap zadání respektoval a o nic se nepokusil. A kdybych byla sama, bez přítele, možná bych do toho šla i dnes, asi by mi to nečinilo problém. Nevidím na tom nic špatného.

Vy sama si do společnosti vyrazíte ráda?
Ne, teď už ruch moc nemusím. Občas na nějakou party jít musím, protože kromě modelingu dělám ještě pro jeden server rozhovory s celebritami, ale i to se snažím omezit.

Když máte volný čas, jak ho využijete?
Jedu za našima a pozvu je někam na obžerské hody. (smích) Protože hodně cestuji, schází mi rodina. Když mohu, letím za sestrou na Sicílii, máme k sobě velké pouto. Nebo něco podnikám s přítelem, jdeme na in-line brusle, do sportování mě ale musí trochu nakopnout, já jsem strašně líná. (smích) Děkuji tomu nahoře, že mi dal takovou postavu. Kdyby bylo na mně, asi bych jen jedla a sexovala. No, je toho více, ale tyhle dvě věci mi dávají obrovské potěšení. Navíc se prolínají, je to úžasná souhra.

Malování na mě čekalo za zavřenými dveřmi paláce

Tak zlé to s vaší leností asi nebude, kromě modelingu a moderování totiž ještě malujete obrazy. To s představou o “hloupé modelce”, kterou sdílí hodně lidí, příliš nekoresponduje. Jak jste se ke štětci a plátnu dostala?
Od nějakých šestadvaceti jsem věděla, že modelku nebudu dělat celý život a že jako sekretářka, což jsem si jednou vyzkoušela, se živit nechci. Že nechci být pod někým, že chci být pánem svého času.

… a to jste si jako řekla, OK, tak se budu živit malováním?
To ne, nepřímo za to může můj bývalý přítel. V roce 2005 jsem byla u něj v Nigérii, v ohromném paláci, skutečně ohromném, protože byl “nafťák”. Obchodoval s ropou.

Váš bývalý přítel byl ropný magnát? To jste pustila k vodě takového chlapíka?
Z jedné stránky to bylo super, mít kreditku a koupit si na sebe, co chci, užívat se nevšedních věcí. I služebnictvo mi přirostlo k srdci. Ale on byl velké dítě, vše se muselo točit kolem něj, neustále mě hlídala ochranka, na pláži, v restauraci… Nadšení vyprchalo, opustila jsem zlatou klec. Pak mi ještě koupil Porsche Cayenne, to jsem mu ale vrátila.

Život máte dost pestrý. Vraťme se ale k tomu malování?
V Nigérii jsem tehdy chytla malárii, dostala jsem kapačky a s nimi jsem v doprovodu komorníka začala ten obrovský palác prolézat. A najednou se ho ptám “Co je to za těmi zavřenými dveřmi?” Odpověděl, že prý obrazy, co maluje jeho maminka.

A nápad byl na světě?
Řekla jsem si: “Fajn, tak mi to ukliďte, já si to zítra zkusím, ať zabiju čas…” A začala jsem do toho po svém, abych tak řekla, bušit. Jako samouk jsem se v tom plácala sama.

Nikdy předtím jste nemalovala?
Vůbec, ve škole jsem byla v malování průměrná.
Urputná nahá malířka

Kam byste své obrazy vlastně zařadila?
Teď bych je nazvala kubismem, ale radši to nechám na odbornících. Ve všech mých obrazech je ale hlavně energie. Mám ráda tmavé, dominantní, podmanivé barvy, snad i proto někteří lidé říkají, že se mých obrazů i bojí. Nakonec obrazy samotné vznikají dost energicky. Jsem schopná zavřít se do ateliéru na tři dny v kuse. Ségra mi tam nosí jídlo a pití. Jednou jsem se dala do malování ve tři v noci, nahá, ségra přilétla, zda mi nevadí, že mám rozsvíceno a okno dokořán. No, nevadilo, když se pro něco nadchnu, tak prostě jedu.

Malujete jen tak, pro sebe, nebo přece jen s ambicemi?
Bez zpětné odezvy bych malovat nemohla. Dala jsem si dokonce i půlroční pauzu, protože jsem váhala, zda to přece jen nejsou pouhé domácí čmáranice. Naštěstí jsem potkala jednoho odborníka, který mi potvrdil, že do toho musím pořádně šlápnout, leccos vypilovat, ale že talent mám. To mě motivovalo.

Výstava už proběhla?
Měla jsem výstavu v Solidní nejistotě, jeden obraz jsem už dokonce prodala a mám nabídky na další výstavy.

Bylo by příliš zvídavé zeptat se, u koho visí a kolik za něj dotyčný dal?
Koupil si ho přes jednoho mého známého, který hraje profesionálně poker, majitel kasina v Las Vegas. Dal za něj 10 tisíc dolarů.
Magie ano, orgie ne

Co vás při malování inspiruje?
V Nigérii to byla hlavně tamní kultura. Myslím ale, že malíř v obrazech prodává celý svůj život a je ho podle nich zase možné “přečíst”. A v těch mých se hlavně odráží můj vztah k magii.

K magii?
Celá naše rodina k ní tíhne, jede v tom mamka, táta i ségra. Jen brácha je v tomhle černá ovce.

A co vy?
Já vykládám karty, jsou 150 let staré, moje prababička je dostala na pouti od jedné cikánky.

Vaše obrazy jsou tedy vlastně začarované!
Doufám, že mají léčivou sílu, občas do nich vpisuji i magické šifry, které pak zatřu barvou. Všichni mi říkají, že jsem čarodějka! A nejen ohledně malování.

I při sexu?
Svíčky používám, kapání voskem, někdy i bičíky, striptýz… Každá žena, která má doma chlapa a nechce upadnout do stereotypu, by měla do sexu něco takového zařadit. Já to však nedělám jen kvůli partnerovi, ale i kvůli sobě.

A co nějaké orgie?
No, ty bych možná ráda namalovala, byla by to taková kompozice plná červené, oranžové, žluté a černé. Ale pro mě osobně to není, já preferuju jednoho pořádného chlapa se vším všudy.

Takže dva chlapi už jsou moc?
Nejsou moc…

A tři?
Přijde na to… Víte, že nevím? Možná si s tou myšlenkou pohrávám, ale nechám to na fantazii ostatních, jak mě odhadnou. (smích)

A u zkušeností s ženami bychom měli jaké číslo?
Nula. Po mně ženy jedou, i při focení mě kolikrát chytnou za zadek nebo mi to řeknou přímo do očí. To se mi stává opravdu často. Jedna mě rovnou začala líbat… byla jsem z toho tehdy úplně vykulená.